Svatojindřišské zvony

Velká zvonice měla být chloubou hlavní novoměstské farnosti a dominantou, kterou menší kostel sv. Jindřicha pozbýval. Byla vybudována v průběhu 16. století v archaickém stylu (má gotická lomená okna) a v roce 1599 měla již prokazatelně dokončené krovy a zavešené zvony. V dnešní podobě je vysoká 65,7 metru a je nejvyšší samostatně stojící zvonicí v Praze. V nedávné době byla farnost nucena zvonici převést na arcibiskuství. To ji pronajímá firmě Jindřišská věž s.r.o., která v ní také roku 2002 vybudovala unikátní železobetnovou vnitřní konstrukci, jenž se nedotýká zdiva věže. Nachází se zde restaurace, galerie, prostor pro výstavy a expozice o historii věže. V nejvyšších patrech je dodnes zavěšen jediný dochovnaý zvon Maria, který je nejstarší, a to z roku 1518 od zvonaře Bartoloměje na Novém Městě. Nese latinský název, který v překladu zní: "Aj , já zvon nikdy marně nezaznívám, hlásámť svátek neb požár či pohřeb slavný". Bohužel není z důvodu užívání věže k jiným učelům v provozu. Váží 10 centů (617 kg). Vzhledem ke stráří je však pravděpodobné, že původně býval zavěšený v kostelní věži a do zvonice byl umístěn až před rokem 1599, kdy byla dokončena.

Dříve však ve věži visely i jiné zvony, a to: sv. Jindřich, který byl největším zvonem. Ulit byl roku 1680, ale praskl a roku 1804 byl přelit. Vážil 5614 kg. Při jeho vytažení dostali, podle zvyků, chlapci holí na záda na památku. Třetím zvonem býval sv. Dominik z roku 1707. Taktéž přelitý, a to roku 1850 od Bellmanna. Vážil 18,25 centů (1 126 kg).

Od roku 2003 je ve zvonici trvale umístěna zvonkohra od Petra Rudolfa Manouška ovládaná elektronicky.

Níže v tabulce můžete vidět přehledný rozpis všech zvonů Svatojindřišské zvonice v průběhu času a jejich osudy.